Podle WHO trpí každý třetí člověk starší 65 let nedoslýchavostí nebo ztrátou sluchu způsobenou přibývajícím věkem. Studie navíc spojují stařeckou ztrátu sluchu se sociální izolací, depresí, poklesem kognitivních funkcí i demencí.
Tento problém znám i z vlastní zkušenosti. V mém nejbližším okolí se to týká mé 85leté babičky. Kvůli úplné ztrátě sluchu si sama už nic nezařídí, což znamená, že velká část komunikace a péče zůstává na naší rodině. Komunikace se stala nesmírně stresující pro obě strany: plná zbytečně zvýšeného hlasu, frustrace a naštvání.
Vzpomněla jsem si však, že babičce udělalo velkou radost, když se naučila zapínat skryté titulky v televizi. Mohly by podobné „titulky“ fungovat i v reálném životě? Co by mohlo usnadnit komunikaci nejen mé babičce, ale i dalším lidem, kteří se potýkají s podobným problémem?“
Začala jsem průzkumem existujících řešení, která umožňují převod řeči na text. Každé jsem si na nějakou dobu vyzkoušela, zaznamenávala inspiraci, překážky i otázky, které si žádaly další zkoumání. Během testování jsem si všimla jedné zásadní věci: většina těchto řešení přenáší odpovědnost za přístupnou komunikaci na člověka s postižením.
*Analýza existujících řešení*
Tento pohled potvrdily i rozhovory s lidmi, kteří pečují o seniory s ohluchnutím, a s praktickým lékařem: „Nemá o to, co říkám, zájem. Vůbec se nesnaží mi rozumět. Všechno mi jen odkýve a nepřizná, že nerozumí.“
Ztráta sluchu, obzvlášť v pokročilém věku, znamená, že už samotné soustředění na komunikaci je pro tyto lidi kognitivně vyčerpávající. Alternativy, jako je psaní na papír, jsou zase časově náročné pro pečující. Konkrétně moje babička má navíc jen tlačítkový telefon, na kterém, jak říká, se bojí na něco špatně kliknout – což se objevilo i ve výzkumu Česko.Digital o digitálním vyloučení starších lidí. Skvěle zpracovaná veřejně dostupná persona paní Zdeňky rozšířila můj pohled a přinesla nové otázky.
Pro lepší pochopení potřeb, které mi uživatelé nedokázali sami jasně sdělit, jsem se rozhodla uskutečnit explorační uživatelské testování. Klíčovou otázkou bylo, jak mohou lidé používat asistivní technologie, které nikdy předtím nevyzkoušeli, a jak tyto technologie zapadnou do jejich každodenního života. ****Potřebovala jsem něco hmatatelného, něco, co by nám mohlo sloužit jako základ pro diskusi.
Vyrazila jsem tedy na návštěvu k rodičům a nedoslýchavé babičce. Rodině jsem pomohla nainstalovat existující android aplikaci Live Transcribe a rozhodla se ji společně vyzkoušet během večeře. Zaměřila jsem se na několik klíčových aspektů: jak rodina aplikaci používá, jak snadné nebo obtížné je naučit se s ní pracovat, jak babička reaguje na novou formu komunikace a jaké kritické body mohou znesnadnit komunikaci. Na základě situací, které testování vyvolalo, jsem potom s rodinou řešila další otázky pro hlubší pochopení problému.
Záznam exploračního uživatelského testování
*Záznam exploračního uživatelského testování*
Explorační testování přineslo klíčová zjištění i potvrzení, že má smysl touto cestou pokračovat. Maminka byla nadšená, že mohla využít svůj mobilní telefon – zařízení, které má vždy u sebe – a že existuje nějaká možnost, která jí pomůže výrazně snížit stres z komunikace. Babička s námi díky nástroji zůstala u stolu rekordně dlouhou dobu, což ukázalo, že technologie dokáže nejen usnadnit komunikaci, ale také prodloužit a zpříjemnit společné chvíle.
Z hloubkových rozhovorů, exploračního uživatelského testování a výzkumu od stolu vyplynuly dvě uživatelské skupiny.